KOMENTÁŘ: Karavaning je důležitá součást cestovního ruchu

Také jste si mysleli, že Německo je karavanistický ráj na zemi, kde kempy a stellplatzy rostou jako houby po dešti a infrastruktura je téměř dokonalá? Není. Němci si stěžují, že u nich vše dlouho trvá, že vláda nebere karavanisty vážně, a tlačí na ni, aby podmínky zlepšila. A ona je zlepšuje. Něco podobného u nás? Zatím sci-fi.

Text: Jan Bordovský (autor je provozovatelem webu CamperLIFE.cz a předsedou Asociace kempování a karavaningu ČR)

V berlínském Bundestagu se nedávno konala konference za účasti německých poslanců, představitelů svazu karavanového průmyslu (CIVD) a autoklubu ADAC. Zástupci karavanistů zde vysvětlovali politikům, jak významný je karavaning pro německou ekonomiku. Formulovali také jasné požadavky, jejichž splnění od politiků očekávají. Ty mají zlepšovat obecné podmínky pro karavaning, a tak plně využít potenciál, který silný trend kempování a karavanového cestovního ruchu nabízí. A to zejména ve venkovských oblastech a strukturálně slabých regionech. Karavaning v Německu generuje obrovské peníze a Němci se nechtějí smířit s tím, že vyběhat povolení pro stavbu kempu tam může trvat i deset let.

Přenesme se nyní do České republiky. Ve stejném roce u nás řešíme, že obytné vozy určené k rodinné rekreaci nemohou ani po téměř deseti letech vyjednávání dostat výjimku z dálničního mýta a pohlíží se na ně stejně jako na kamiony. Nebo to, že podle toho, jaké slovíčko váš dopravní registr při registraci vozu zvolí, musíte jet na STK jednou za dva roky, ale také klidně každý rok. Nebo to, že při snaze o vybudování jednoduchého stání pro karavany můžete být posuzováni jako parkoviště, nebo jako kemp – se vším, co k tomu patří. Podle toho, na jakého úředníka trefíte.

320 miliard do státní kasy

Zpátky do Německa. I když tamní karavanisté rádi cestují daleko, mnoho z nich podniká několikrát ročně výlety po tuzemských lokalitách. Pro domácí ekonomiku tím generují roční tržby ve výši neuvěřitelných 12,6 miliard eur (asi 320 miliard korun)! Kempování a karavaning se staly pilířem cestovního ruchu, na němž se živí restaurace, maloobchody, volnočasové a kulturní zařízení, čerpací stanice a mnoho dalších odvětví. Na karavaningu přímo závisí asi 180 000 pracovních míst, v zemi je kolem 3 000 kempů a asi 3 500 stání pro karavany. Ani to ale v sezóně nestačí pokrývat poptávku.

Je tu ale ještě jedna důležitá věc. Karavanisté na svých cestách nadprůměrně utrácí. Za naftu, jídlo, služby, vstupenky, atrakce a aktivity. A utrácí často na venkově a v ekonomicky slabších regionech, kde je pro místní sice méně příležitostí k práci, ale o to více je zde klidu a přírody, tudíž se jedná o turisticky atraktivní lokality. Karavanisté například výrazně podporují tradiční hostinskou kulturu, ekofarmy, vinařské či zemědělské firmy. Více než lidé ubytovaní v hotelech a penzionech.

Podobnost s Českou republikou čistě náhodná?

Nikoli. Naše země jsou si blízké nejen krajinou (Alpy a moře nepočítejme), historickými památkami a venkovními aktivitami, ale také kulturně a společensky. V Německu si připadáme jako doma a Němci u nás s přivřením očí také. Jen k nám z nějakého důvodu příliš mnoho nejezdí. Není třeba vynakládat obrovské sumy na propagaci naší země v Asii, stačí jen trošku méně bránit tomu, aby nás navštěvovali vlastní sousedé.

Politické problémy

Ubytovací kapacity pro karavanisty sice v Německu přibývají, ale nemohou držet krok s obrovským růstem karavanového cestovního ruchu. Politici proto byli otevřeni požadavku CIVD politicky podporovat výstavbu a rozšiřování kempů a karavanových stání. U nás zatím legislativa pojem „stání pro karavany“ neboli stellplatz vůbec nezná, což jejich výstavbu také zrovna neurychluje. A přestože se daný stav alespoň Asociace kempování a karavaningu aktivně snaží změnit, zdá se, že půjde o další běh na dlouhou trať. Nás totiž sice politici také poslouchají a někteří chápou ekonomický přínos karavaningu…ale to je tak zatím vše. Karavaning je v Česku stále příliš málo vidět na to, aby se politické body nedaly snáze nahnat jinde.

V Německu nám ukazují, že tato cesta má smysl, protože jsou na ní o notný kus dále a již z toho těží řadu výhod. Karavaning je zde prezentován jako rodinná činnost, volný čas trávený v přírodě aktivním způsobem. Pomáhá to vztahům, rodinám, psychické pohodě i fyzické kondici. A to vše se dá přepočítat na peníze, které se tím státu nejen ušetří, ale také vydělají.

CIVD a ADAC navíc již dokážou pojmenovávat hlavní překážky rozvoje a neustálým tlakem na politiky prosazovat jejich odstranění. Horkým tématem jsou nyní zkoušky pro řízení obytných vozidel nad 3,5 tuny (něco jako B96 pro karavany), které se ale rovněž nedaří na evropské úrovni prosadit. Dále se intenzivně řeší budoucnost vznětových motorů ve světle nastupující elektromobility.

Karavaning v Evropě se nyní nachází ve stavu, kdy počet uživatelů roste tak rychle, že na to většina zemí nestačí adekvátně reagovat. Soukromý sektor by si s tím zřejmě dokázal poradit, legislativní rámec se však mění jen velmi neochotně. Neschopností vidět v karavaninku ekonomický potenciál však země každý rok přichází mimo jiné o obrovské množství peněz.