Meandry řeky, skály a údolí, vinice, staré mlýny, vřesoviště a pozůstatky historie – československá obranná linie i železná opona. To je nejmenší a nejmladší národní park u nás – Podyjí.
Podyjí není pro aktivní lidi a kempaře neznámým pojmem. Oblast kolem Vranova nad Dyjí a Vranovské přehrady je velmi populární a nabízí množství vyžití. Památky, vyhlídky, naučné stezky, muzeum opevnění a skvělou síť tras a cest. My se ovšem zaměříme na východní část Národního parku Podyjí a jedny z jeho nejcenějších oblastí.
Nedaleko Znojma jsou vesnice Havraníky a Popice. Jedna z nich je ideálním výchozím bodem. My jsme zvolili Havraníky a zaparkovali za vsí u samého východiska značených cest. Hned první věc, která nás zaujala je předválečný bunkr řopík, na němž je postavena kaple. Dokonalá fůze minulosti a současnosti.
Vyrážíme směrem na vyhlídku Devět mlýnů a následně sklesáme k řece pod vinice Šobes. Ty jsou jedny z nejstarších v Evropě. Vysazovali je zde již římští legionáři a zdejší víno ve středověku pili na nejednom vladařském dvoře. Naše cesta dál vede po pravém břehu Dyje po žluté turistické značce. Údolí bývalo plné mlýnů a jedním z nich byl i mlýn Papírna, jehož zbytky jsou krásně upravené a slouží k odpočinku i jako místo s informačními tabulemi. Zachované jsou i zídky nad ním, které jsou domovem užovek a ještěrek. Ty využívají ke svému slunění i množství skalek a kamenných moří, která zde jsou velmi rozsáhlá a přírodovědně cenná.
Prvotní klesání k Šobesu si musíme vynahradit dlouhým stoupáním zpět na vrcholy skal. Odměněni však budeme jedním z nejkrásnějších výhledů v Podyjí vůbec. Sealsfieldův kámen. Vyhlídka byla pojmenována po místním rodáku, spisovateli Charlesi Sealsfieldovi, který místo rád navštěvoval a je z ní překrásný pohled do hluboce zaříznutého údolí řeky. Zde se napojíme na Popický okruh a přes Trouznické údolí dorazíme vinicemi do Popic. Ty jsou starou vinařskou obcí s dlouhou tradicí a také odtud putovalo víno na královské tabule.
Po červené značce se vrátíme přes vřesoviště a stepi zpět do Havraníků a také v nich se můžete za 15 km dlouhý výlet odměnit sklenkou vína.
I tato část Podyjí je plná cyklostezek a je doslova rájem kolařů, ale pozor, celý úsek žluté značky podél Dyje, který zde popisuji je pro kola nesjízdný a kolům je vjezd zakázán. Stejně tak není trasa vhodná pro putující s kočárkem.
V samém srdci národního parku je Čížov. Obec byla v minulých dobách přímo u železné opony. Její část, včetně strážné věže, zde zachovali a je autentickým a chladným svědkem dob, kdy bychom na tyto výlety nemohli. Podél zachovalého úseku vede i takzvaná signální cesta. Zajímavé je, že zátarasy z velké části kopírují jinou linii a to prvorepublikové obranné opevnění. Čížov je ovšem také výchozím bodem na Hardeggskou vyhlídku a případně do malebného rakouského Hardeggu.
Tato rakouská vesnička v podhradí nabízí hned několik stellplatzů a kemp. Soukromý kemp na objednání předem je přímo i v Čížově. Do samotné obce nevjedete, ale před ní je velké odstavné parkoviště, které dokáže zájemce o tuto část Podyjí uspokojit.
ZAJÍMAVOST
Železná opona u nás začala vznikat hned po roce 1948, ale své neprostupnosti dosáhla v letech 1952 až 1953. Hraniční pásmo a samotná železná opona se v následujících letech posouvala více do vnitrozemí. Hraniční pásmo mělo nakonec šířku 4 až 10 km a tato část republiky se tak stala pro normálního člověka nepřístupnou (šlo o 1,5 % rozlohy státu). Většina vesnic v hraničním pásmu byla postupně vysídlena, jejich zbytky byly v letech 1953 až 1959 postupně zničeny, aby stojící opuštěná stavení nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt.
Text a foto: Jakub Moravec
