Omezený dojezd současných elektromobilů jako problém na dlouhých cestách? Německý nadšenec Frank Eusterholz ukazuje, že nikoli. Se svým obytným E-Crafterem ujel 7 500 km na Nordkapp a zpět. A skvěle si to užil.
Z Hannoveru až na nejsevernější bod Evropy. Čistě na elektřinu. A ještě v době koronavirové epidemie, kdy je cestování všechno, jen ne jednoduché. Když jste správný nadšenec, jako třeba Frank Eusterholz z ostrova Samsø, jde to.
Elektrický VW Crafter není žádný trhač vzdálenostních rekordů, jeho udávaný kombinovaný dojezd je 173 km. Je to velká dodávka určená ve své elektrické verzi na městské rozvážky, kurýrní služby a přepravu velkých předmětů na kratší vzdálenosti.
Frank je ale nadšencem do elektromobility a také do karavaningu – do vozu si proto nechal nainstalovat obytný modul od německého výrobce PlugVan.
Cestovatel příliš nepočítal s tím, že by jeho cesta měla být pojata jako propagace elektromobility a o slávu na socálních sítích mu rozhodně nešlo. Chtěl si to dokázat sám pro sebe. Pozornosti však samozřejmě neutekl, a to ani přesto, že musel cestu kvůli koronaviru několikrát odložit. Sociální sítě a internet si ho našli sami.
Cestu můžete sledovat den po dni na tomto YouTube kanálu:
Problémy s dojezdem jsou jen ve vaší hlavě
Ačkoli mohou přiznivci naftových vozů, zvyklí na dojezd kolem tisíce kilometrů, nad tímto počinem kroutit hlavou, pro Franka to nebyl vůbec žádný problém. Celé je to prý v hlavě.
„Dojezd není žádný problém, jen se mu musíte umět přizpůsobit,“ říká. Na nabíjení potřeboval celkem 95 zastávek. Jak sám tvrdí, nebral je jako komplikaci, ale obohacení cesty – každou přestávku si užil sám pro sebe.
Tichá jízda člověka sama zklidní a pobídne ke klidnější jízdě, Frank potvrzuje, že do cíle každý večer přijel odpočatý a spokojený, protože celou jízdu mnohem více vnímal, stejně jako projetou trasu.
Překvapení jej čekalo například na známé Trolí stezce, kde je při 12% stoupání jedenáct prudkých zatáček a s vozem se zde nelze otočit a vrátit dolů. Zatímco trasu začínal s dojezdem 100 km, na vrcholu již na ukazateli svítilo jen 50 km. Rekuperací cestou dolů však dojezd opět prodloužil na 90 kilometrů.
Cestou na sever přibývalo komplikací
Jak na severu ubývalo hustoty zalidnění a dobíjecích stanic, přibývaly výzvy, které Frank musel řešit. Nikdy se ale neocitl v krizi nebo bez energie.
Pokud byl jediný nabíjecí stojan široko daleko mimo provoz, dalo se auto nabít v místní nemocnici. Jednou se cestovatel setkal s případem, kdy si nabíjecí stanice naúčtovala vyšší poplatek, než bylo uvedeno. A ke konci trasy na severu musel několikrát nabíjet pomalu střídavým proudem, což trvalo cca 5x déle než u rychlonabíječek. Podle svých slov by ale na podobnou cestu kdykoli vyrazil znovu a naprosto bez obav.
Frank potřeboval na cestu tam i zpět dohromady 18 dní, během nich nabíjel celkem 95 x s průměrnou dobou u nabíječky 1,5 hodiny.
Text: Jan Bordovský, Foto: Frank Eusterholz
