Jolana Sedláčková je pro mě takovým andělem české cestovatelské komunity. Je zcestovalá jako málokdo, přitom mimořádně skromná a pokorná. Místo ega za ni mluví dechberoucí fotky a příběhy z míst, kam se většina cestovatelů nikdy neodváží. Vlastní kniha tak byla pro Jolanu skoro povinností. A teď je konečně tady.
Knihu Po vlastní ose – Hedvábnou stezkou na střechu světa jsem si objednal už v předprodeji s velkou radostí. Možná jsem si tuhle knížku dokonce přál více než autorka samotná, protože takoví lidé za sebou prostě musí něco zanechat.
A tak mám v ruce kompaktní knížku, skoro až skromně nenápadnou, velikostně ideální do poličky v karavanu nebo na čtení ve vlaku. Krásnou ale neokázalou, kde to hlavní se skrývá hned po nadzvednutí obálky se zaprášenou toyotou.
Před vámi se otevře 191 stran plných překrásných fotografií a milého úvodu do Jolaniných cestovatelských snů či prvních cest a sbírání zkušeností. To ale autorka podává velmi stručně a za pár minut už jsme na startu velké sedmiměsíční cesty, kterou Jolana nazývá prostě – Velká cesta.
„Když jsme vlastním autem přijeli pod bájnou horu Ararat, jakoby přede mnou někdo otevřel dokořán zamčené dveře a já najednou mohla úplně kamkoli.“
Autorka v rámci této cesty navštívila například Írán, dojela až do východosibiřského Magadanu, absolvovala Cestu kostí a procestovala Mongolsko. V knize ale čtenáře zavede do zemí Hedvábné stezky – tedy do Turkmenistánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu, které v ní podle jejích slov zanechaly největší dojem.
Text knihy je velice čtivý a vyprávění je psáno lehkým stylem, kdy Jolana vhodně dávkuje faktické informace k navštíveným místům a památkám s vlastními postřehy a názory, momentkami ze života na cestě i o celkových poměrech v jednotlivých zemích – zejména tedy byrokracii, které si nejen na hranicích užila vrchovatě. Textu není přehršel a téměř každou dvoustranu doprovází nějaká fotografie, takže je čtenář neustále v obraze a má dobré „záchytné body“. Díky tomu se dá kniha dobře číst i po malých částech.
„Přepínáme se do cestovního režimu a čas, jak ho známe, přestává existovat. Je nám jedno, co je za den a kolik je hodin.“
Nakladatelství Albatros Media si zaslouží pochvalu za skvěle zvládnutý tisk. Fotografie vypadají výborně, jsou ostré a správně barevné. I když jsou těm nejzajímavějším věnovány celé dvoustrany, bezpochyby by si zasloužily větší formát. Ale to může být klidně cílem další knihy.
„Mému cestovnímu parťákovi Luďovi stačí k radosti málo. Kromě řízení si našel zalíbení v pivu. Vydrží jet celé týdny.“
Kniha Po vlastní ose – Hedvábnou stezkou na střechu světa je velmi povedeným dárkem pro všechny, kteří Jolanu Sedláčkovou sledují například na sociálních sítích (na Facebooku ZDE, na Instagramu ZDE), kam autorka publikuje své fotografie z cest. Publikace nabízí dobře vybrané a ucelené zápisky z velmi atraktivních zemí a určitě bude sloužit jako inspirace celé řadě dalších cestovatelů.
Za sebe doufám, že to není poslední knižní výtvor Jolany, a knihu mohu s čistým svědomím doporučit všem fanouškům tohoto stylu cestování – třeba jako tip na vánoční dárek.
Text a foto: Jan Bordovský
